Obsah č. 4/2010

Okolí Staré Bělé je v rámci Ostravské pánve známým nalezištěm nordických (severských) souvků, tj. horninových úlomků a balvanů transportovaných k nám kontinentálním ledovcem ze skandinávsko-baltské oblasti. Objevují se v odkrytých ledovcových uloženinách, ať už v korytech potoků, které ledovcové sedimenty erodují nebo v pískovnách. Zmínky o starobělských nálezech souvků nalezneme v několika geologických pracích, vlastivědných periodikách a archivních materiálech.

Příspěvek podává celkový přehled o bludných balvanech v okolí Staré Bělé.

Hrabětický les je jedním z nejrozsáhlejších lesů ve střední části Moravské brány v oblasti předělu mezi údolími Bečvy a Odry. Lesní komplex zaujímá ukloněnou plošinu pod Blahutovickým vrchem. Nadmořská výška lesa je v rozmezí 270 až 320 m n. m.

V roce 2010 byl proveden inventarizační botanický průzkum Hrabětického lesa, který odborně navazuje na botanické studie Marie Sedláčkové z let 1983, 1984 a 2008.

Nedaleko za Emauzy kousek nad bývalou státní silnicí z Oder do Hranic stojích v polích osamocený jírovec.

Traduje se k němu sdělení, že Johann Gregor Mendel dovezl okolo roku 1875 ze své pokusné zahrady v Brně své mladší sestře Terezii, provdané Schindlerové do Hynčic mladý stromek - jírovec. Na zahradě jej ale mít nechtěla, potřebovala ji pro ovocné stromy, a tak strom zasadili na svém pozemku u silnice Bělotín-Emauzy-Odry…

Na jižním konci vsi Bernartice nad Odrou stojí na mírném návrší u cesty do Loučky penzion nazvaný podle rodiny současných majitelů U Haitlů. Pečlivě opravené průčelí domu na první pohled trochu klame, skrývá objekt s historií sahající až do raného středověku, nejstarší budovu v obci a také svědka mnoha zajímavých osudů. Penzion byl totiž zřízen ve starém hospodářském dvoře, který patřil ke hradu Starý Jičín.

   

Panský dvůr v Bernarticích nad Odrou byl do roku 1618 propůjčován, pronajímán nebo prodáván obvykle drobným šlechticům, kteří měli lenní povinnosti k majitelům panství, ke kterému Bernartice patřily, nebo byli přímo ve službách vrchnosti. Do roku 1533 o osudu dvora rozhodovali majitelé starojičínského a po tomto roce štramberského panství. Od roku 1558 na šedesát let dvůr měl jinou vrchnost nebo majitele než ves Bernartice.

V článku jsou uvedeny dnes známé erby a emblémy vrchnosti dvora a jeho držitelů.

Další díl seriálu o obcích vojenského újezdu Libavá nás zavede do Kozlova.

První písemná zmínka o Kozlově je známa z roku 1364. Obec patřila moravskému markraběti, moravské šlechtě a od roku 1406 náležela k hradu Helfštýnu. Koncem 15. století byl Kozlov pustý a jako součást panství Veselíčko byl nově osazen v roce 1656. K tomuto panství Podstatských přináležel až do roku 1848. Pak Kozlov jako osada patřil do Velkého Újezda, tj. až do roku 1894, kdy byl vyloučen.

Obec je součástí Města Libavé od roku 1950, osady Kyjanice a Eliščino dnes již neexistují.

Dne 26. listopadu roku 1808 se plátenickému mistru Johannu Demelovi a jeho manželce Regině, rozené Ulmannové v domě č. p. 4 v Odrách narodil syn Heinrich Johann.

Malý Heinrich projevoval na obecní škole v Odrách mimořádné nadání, a tak ho jeho strýc Heinrich Ullmann, správce fary v Suchdole, dal na další studia. Student Demel potom absolvoval piaristickou hlavní školu v Lipníku, v letech 1822 až 1827 gymnázium v Olomouci, v roce 1828 universitu v Olomouci a v letech 1829 až 1834 universitu ve Vídni, kde studoval filosofii a později i právně politická studia. V letech 1836 a 1837 absolvoval přednášky z vyšší matematiky a astronomie. V roce 1835 byl Heinrich Johann Demel promován na doktora filosofie a 11. května 1850 na doktora práv.

Dr. Demel se roku1841 stal asistentem vyšší matematiky na Polytechnickém institutu ve Vídni, kde pracoval až do roku 1845, přičemž současně přednášel i elementární matematiku jako suplent. Dne 15. února 1845 byl jmenován profesorem na stavovské reálce ve Štýrském Hradci, kde přednášel elementární matematiku a od 9. října 1845, jako suplent, i teoretickou fyziku. Po dvou letech působení ve Štýrském Hradci přešel na katedru elementární matematiky c. k. Polytechnického institutu ve Vídni, kde působil tři roky.

Císařským dekretem ze 22. září 1850 byl Dr. Phil. et Jur. Heinrich Johann Demel jmenován ředitelem Tereziánské akademie ve Vídni.

Podzimní tah ptáků začíná na rozdíl od toho jarního méně nápadně a probíhá méně rychle. Jeho trvání je naopak delší. Ještě před samotným začátkem podzimního tahu ptáků zpět do jejich zimovišť však probíhá soustřeďování a shlukování nehnízdících jedinců, které připomíná tah. Dochází také k shromažďování i hnízdících ptáků za účelem pelichání nebo jejich soustředění na některých lokalitách kvůli nabídce potravy.

Podzimní tah ptáků v Poodří kvantitativně převyšuje jarní ptačí tah. Je to logické, neboť tahových přesunů se na rozdíl od jarního tahu zúčastní již mladí ptáci. Na úspěšnosti hnízdní sezóny v širším území části Evropy na sever od nás je pak závislá i početnost protahujících ptáků. Tah probíhá delší období a jeho nástup je málo nápadný a pozvolný.V daleko větší míře protahují přes oblast Poodří především bahňáci, protože hlavně v období říjen-listopad je řada rybníků na malé vodě nebo je čerstvě vypuštěna. V případě suššího roku a nižších stavů vody v rybnících je tento tah výraznější i v červenci a v srpnu. V této skupině ptáků zaznamenala výrazný pokles početnosti ve srovnání situací v 90. letech 20. století a obdobím po roce 2000 čejka chocholatá. To souvisí s enormním snížením hnízdních stavů tohoto druhu v celé Evropě, což se odrazilo i na počtech protahujících ptáků. Při celkovém srovnání sčítání vodního a bahenního ptactva na rybnících v Poodří pak má tento druh výrazný vliv na poloviční snížení celkové početnosti ptactva na rybnících při srovnání měsíce října v 90. letech 20. století a v roce 2006. Evidentní je snížení početnosti volavky popelavé v říjnu - to ovšem může opět souviset s posunutím doby výlovů až na konec října nebo začátek listopadu, kdy je početnost tohoto druhu na rybnících zcela jistě větší. V měsíci srpnu pak jsou v roce 2006 poloviční počty u kachny divoké, zatímco v říjnu 2006 je početnost této kachny podobná jako v předcházejícím období. U lysky černé je patrný pokles pozorovaných ptáků v obou srovnávaných měsících, opět související se snížením počtu hnízdících párů v Poodří a v okolních oblastech. Z početnosti u dalších druhů je problematické dělat nějaké závěry - ty lze vyhodnotit na základě sečtení a zprůměrování více let v obou sledovaných obdobích, protože každý rok probíhají přesuny ptáků v trochu jiných termínech a pravidelné sčítací termíny nemusí zachytit vrcholy tahu v tom kterém roce. To je patrné třeba u početnosti kormorána velkého, čírky obecné nebo kopřivky obecné.

Evidentní snížení počtu protahujících ptáků bylo zaznamenáno v rákosinách u některých drobných druhů pěvců, především u rákosníka zpěvného, budníčka většího, moudivláčka lužního a strnada rákosního. Méně výrazné úbytky jsou u rákosníka obecného a r. proužkovaného. Naopak zvýšení počtu protahujících ptáků bylo zaznamenáno u konipasa lučního a rákosníka velkého.

Jak již bývá pravidlem bylo i druhé pololetí r. 2010 naplněno celou řadou aktivit, které organizoval svazek obcí Region Poodří.

Jmenujme jen některé:

Sedmý ročník silově-vytrvalostního pětiboje "Ocelový muž - ocelová žena" v areálu Stodolní v Bartošovicích.

Rovněž v Bartošovicích se uskutečnil další ročník "Podzimních pooderských rybářských slavností". Slavnosti byly organizovány pod záštitou Místní akční skupiny Regionu Poodří z důvodu prezentace výstupů dvou projektů Spolupráce.

Jedním z nich byl projekt "Moravská brána do Evropy - venkovské expozice a muzea", jehož výstupem bylo vytvoření nové expozice na zámku.